Stanislav Sedláček: Chybí mi trošku klid a rozvahy ve finální fázi

B l a n s k o – Poslední zápas Dynamiters příliš nevyšel a na ledě Rosic podlehli tamní Štice poměrem 4:2. Po zápase se rozpovídal obránce Dynamiters Stanislav Sedláček.

Co v Rosicích chybělo k lepšímu konci?
Především proměňování šancí a to, že jsme přistoupili na hurá hokej domácích, místo toho abychom se drželi našeho systému, tak jsme lítali všude a zároveň nikde. A možná v neposlední řadě i trochu toho štěstíčka.

Dali jste první gól a opět se vám nepodařilo vedení udržet déle jak deset minut. Což se ostatně stává skoro každý zápas. Jak z toho ven?
Jo to kdybych věděl, tak už se nám to nestane. Těžko říct, co se všem odehrává v hlavách, když dáme gól. Připadne mi, že ve chvíli, kdy se dostaneme do vedení, nastane v týmu takové uspokojení, že jsme o krok dál než soupeř a místo pokračování v naší hře nesmyslně povolíme. Je to vidět i na našich výhrách, které jsou většinou o gól a jedná se o ubojované výsledky. Je to škoda, stojí nás to hodně sil a nervů. Podle mě vždycky zkoušíme kolik sil a úsilí musíme dát do zápasu, co nám bude stačit proti danému soupeři, proto taky hrajeme dobré zápasy s Velkým Meziříčím a dalšími. Potom přijdou týmy ze spodku tabulky, jako Rosice, kde máme tvořit hru, dáme jeden gól, natáhneme nohy a v domnění, že už to nějak doklepeme dostaneme čtyřo branky a už to nedoženeme. Každý z nás si musí sáhnout do svědomí a přidat v situacích, které vypouští, pak si myslím, že se nám ty výpadky nebudou stávat.
Vy osobně jste měl několik dobrých pozic, ale stále jste na nule v kolonce vstřelených gólů. Není to trochu svazující?
Je to svazující. Ta nula tam totiž už svítí třetí sezónu a popravdě je to pro pro mě frustrující. Určitě týmu moje branky chybí. Sice je můj hlavní úkol tým podržet v obraně, ale je potřeba pomoct i v útoku a tam je zatím moje slabina. Kolikrát se dostanu do dobrých střeleckých pozic, které promarním. Chybí mi trošku klid a rozvahy v té finální fázi. Doufám, že tu nulu brzo vymažu a první kdo to schytá bude Hodonín, na něj se moc těším.

Máte hodně šancí, ale na góly se strašně nadřete. Jak to napravit?
Je to pravda, my dáme všechno do toho, abychom se do šance dostali a pak poslední krok na vrchol, kterým je gól uděláme na půl plynu a to kolikrát nestačí. A pak, jak jsem říkal i u sebe, chybí nám v té finální fázi i zachovat větší klid.


Nezadržitelně se blíží zápas s Hodonínem, třetím nováčkem v soutěži a jedním z favoritů ligy. Co bude klíčové?
Klíčové bude držet se nastavené taktiky, kterou si řekneme v kabině. Hodonín má velmi kvalitní a zkušené hráče, kteří odehráli hromadu těžších zápasů ve vyšších soutěžích a rozhodně umí proměňovat a využívat tak soupeřovy chyby. My jich musíme udělat co nejmíň, nejlépe žádnou. V Hodoníně mají výborné fanoušky, kteří chodí i na krajský přebor v hojném počtu. Bude to skvělý zápas, opravdu se na něj moc těším.

Posílil vás velezkušený Jiří Vítek, jak na vás působí v kabině?
Před Jirkou klobouk dolů, rád bych v jeho věku ještě takhle hrál hokej. Na něm je vidět obrovská zkušenost a vyhranost z profesionálních soutěží. Určitě je to velká posila do týmu. Je to hráč, který dokáže podržet kotouč, nezmatkuje a dokáže vytvořit gólové šance a především je i proměňovat. Snaží se mladším klukům i poradit. Podle mě je to jedna část ze skládačky, co nám chyběla.

V posledních zápasech se vás schází více. Je to znát na fyzických fondech?
Určitě je to jenom dobře, že je nás teď víc. Samozřejmě se dá zápas odehrát v deseti lidech a vyzkoušeli jsme si, že to není na škodu, třeba v Březině, ale hrát takhle celou sezónu by bylo ubíjející.